Jana Jamborová, generálna tajomníčka New Women for Europe
Otázka: V čem spatřuji hlavní výhrady, proč se měl zamítnout návrh usnesení EP o Plánu EU proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity?
Důvodů je několik a bylo by to na delší vysvětlení k pochopení celé problematiky LGBTI práv (tedy práv leseb, gayů, bisexuálů, transexuálů a nově i intersexuálů). No, ale uvedu aspoň ty základní – na jednu stranu zde jde o snahu vytvářet tzv. „specifickou skupinu lidských práv“ pro „specifickou skupinu občanů“, no a na stranu druhou zde není respektován princip subsidiarity. Pravda, toto usnesení není pro členské státy právně závazné a vymahatelné, přesto se ale jedná o velmi silný a účinný nástroj politického nátlaku. Dá se totiž očekávat (a sami LGBTI aktivisté se už v tomto duchu často vyjadřovali), že jejich snahy touto zprávou a tímto usnesením nekončí, že to je jen začátek a pro ně vlastně otevřené dveře k zajištění úplné rovnosti a všech práv pro osoby LGBTI, tj. i v oblasti rodinného práva, sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, výchovy a vzdělání apod.
Právě toto zasahování do kompetencí členských států je jedním z důležitých argumentů proti. Zpráva Lunacekové pokrývá ve velké míře oblasti rodinného práva, výchovy a vzdělání, zdravotnictví, apod., které nepatří do kompetencí EU, ale do kompetencí členských států. Takže EU zde nemá právo státům něco diktovat. Jak už jsem zmínila, ani tímto dnešním usnesením nemůže EU členským státům něco nařizovat, nicméně politický tlak na ně vyvíjet může, a to už v mnohém v této oblasti dávno dělá.
Dalším zásadním důvodem, proč jsme vyzývali europoslance, aby hlasovali proti této zprávě je, že předložená zpráva a přijaté usnesení tady usiluje o zcela bezprecedentní zvýhodnění jedné skupiny občanů oproti ostatním. A to i přes to, že se jedná o skupinu početně tak zanedbatelně zastoupenou ve společnosti. Tím, samozřejmě, nechceme popírat existenci této skupiny a její potřeby. Ale nemyslíme si, že je třeba, aby se zde právě pro ni vytvářela zcela nová a specifická práva.
Uvedu dva příklady přímo z přijatého textu:
V části „Obsah planu“ – vyzyva text Evropskou komisi, clenske staty a prislusne agentury, aby spolecne spolupracovaly na vytvoreni komplexni a vicelete politiky zamerene na ochranu zakladnich prav LGBTI osob. – takze zde se prosazuje tzv. LGBTI mainstreaming, tzn. pohlizeni na vsechny politiky z pohledu potreb LGBTI skupin, jinymi slovy ve vsech politikach a na vsech urovnich se ma sledovat a uplatnovat nediskriminace teto specificke skupiny osob, totiz osob LGBTI.
Ten druhý příklad najdeme v textu pod bodem F, který se týká přístupu ke zboží a službám. Píše se zde, že je třeba“ … věnovat zvláštní pozornost přístupu transgender osob ke zboží a službám;“ – Nechápeme, z jakého duvodu je třeba zajišťovat specifická práva v této oblasti, tedy v přístupu ke zboží a službám, právě a pouze pro „transgender osoby“. Copak nestačí, když budou zajištěna „všem osobám bez rozdílu“?
Základní princip lidských práv a vlastně celá koncepce lidských práv totiž vycházejí z předpokladu a staví na zcela zásadní skutečnosti, že všichni, všechny lidské bytosti, jsou si rovny ve svých právech a mají stejnou důstojnost. A to bez ohledu na národnost, rasu, tedy na barvu pleti, víru nebo náboženské přesvědčení, sexuální orientaci nebo bez ohledu na jejich pohlaví (tedy je-li to muž nebo žena – to teď upřesňuji s ohledem na „gender rétoriku“). Takže společnost má povinnost zajistit tato práva PRO VŠECHNY, zdůrazňuji pro všechny. A v demokratickém systému je většinou schopná to i zabezpečit. Nicméně, tato zpráva rakouské europoslankyně Lunacekové a toto přijaté usnesení Evropského parlamentu dávají občanům v Evropě najevo, že „ano, všichni jsme si zde rovni, ale někteří jsou si rovnější“, tzn. že pro LGBTI skupinu ta obecně platná lidská práva nejen že zdůrazníme, ale navíc jim ještě vytvoříme zcela nová, specifická lidská práva. A s tím se nemůžu ztotožnit jako občanka a zástupkyně neziskovky ani jako právnička.
Je důležité říci, že aktivisté LGBTI argumentují tím, že je to stejné jako s právy např. osob se zdravotním postižením nebo osob romské národnosti. Ale – jsou snad osobám zdravotně postiženým nebo Romům přiznávána specifická základní lidská práva právě a jen kvůli tomu, že jsou postižení nebo Romové? Vůbec ne! Naopak – tato práva jsou jim zajišťována STEJNĚ JAKO KOMUKOLIV JINÉMU a právě BEZ OHLEDU na to, jestli jsou zdravotně postižení nebo romské národnosti. Tedy ne „protože jsi v něčem nějaký jiný“, tak máš práva, ale NAOPAK – přestože jsi v něčem jiný, tak „všechna ZÁKLADNÍ LIDSKÁ práva máš“.
Tato práva jim náleží jako každému jinému. Jen je potřeba zajistit, aby v případě, kdy by se kvůli svému zdravotnímu stavu nebo národnosti stali obětí diskriminace, byla tato jejich práva ochráněna a prosazena. Ale ne na základě nějaké nové tzv. „antidiskriminační politiky a legislativy“, která se snaží vytvářet nová a nová základní lidská práva, to je úplně absurdní. Mají být chráněni zákony, které platí pro všechny občany. Jestliže se totiž začnou vytvářet nová a nová základní práva pro specifické skupiny na základě jejich přání a subjektivních potřeb, tak reálně hrozí, že zde vznikne vedle té chráněné menšiny (nebo spíš několika malých skupin takto „specificky chráněných menšin“) velmi početná diskriminovaná většina, která takováto specifická lidská práva nemá. A pak dochází k tzv. diskriminaci většiny menšinou a o tom celá koncepce lidských práv a myšlenka stojící za zrodem Všeobecné deklarace lidských práv není a nikdy nebyla! Její 1. článek jasně říká: „Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv.“
Bohužel je tu ale jedna zásadní oblast, kde u LGBTI skupin narazíme a to je rodinné právo. V rámci „stejných práv pro všechny“ začala LGBTI lobby už před mnoha lety nabourávat koncept dvou základních institucí společnosti, tedy manželství a rodiny. Institucí, které jsou svou přirozeností i účelem založeny na svazku muže a ženy, protože se jedná o přirozené prostředí (tím teď myslím od přírody dané prostředí) pro početí a rození dětí, jejich výchovu a péči o ně. Jenže to se LGBTI skupině nelíbí a snaží se velmi vehementně toto společenské uspořádání nabourat, samozřejmě nejen v Evropě. A tato snaha je i v pozadí této zprávy paní Lunacekové, protože ve svém textu poukazuje i na tuto „oblast diskriminace LGBT osob“. To už je ale trochu širší téma, to možná někdy příště.